Nosiče

Kolo pro cykloturistiku si minimálně bez zadního nosiče snad ani nelze představit. Náruživější cykloturisté a expediční cyklisté osazují poměrně často i nosič přední. Trochu odlišný pohled na cykloturistiku pak představuje bikepacking.

Typy nosičů

Když pomineme malou hrstku zvláštních a speciálních nosičů, tak se nosiče dělí podle místa jejich umístění na přední a zadní. Ty se pak dále dělí podle způsobu uchycení. Zvláštní kategorií zadních nosičů jsou nosiče s upevněním na sedlovku, které jsou takovým komromisním řešením pro ty, kteří nechtějí či nepotřebují vozit objemnější náklad. Ideální jsou především pro příležitostnou jednodenní cykloturistiku na lehko. Hlavní nevýhodou těchto nosičů je nízká nosnost. Oblibu ale získaly především pro své přednosti. Těmi jsou rychlá montáž a demontáž na sedlovku pomocí rychloupínáku a tím i velká univerzálnost. Jdou totiž použít téměř na všechny rámy a velikosti kol, od skládaček po celoodpružené speciály. Právě pro různé speciály jsou často tyto nosiče jediným možným řešením.

Uchycení

Většina předních a zadních nosičů obsahuje od výrobce montážní prvky, kterými se připevňují k rámu kola. Než však nosič koupíme, musíme si dát pozor na několik úskalí! V prvé řadě musíme znát rozměr kol v palcích (většinou 20"-29"), typ našich brzd (V nebo disc) a jejich umístění, systémy odpružení (přední odpružená vidlice, celoodpružený rám, atd.) a materiál rámu, vidlice či sedlovky (pozor na karbon). Pak se musíme podívat na dostupné návarky a patky na přední i zadní vidlici našeho rámu. Ty nám montáž i výběr vhodného typu nosiče často dost ulehčí. Nosiče jsou dnes navrhovány tak, aby byly pomocí stavitelných upínacích systémů co nejuniverzálnější a vyhověly většině rámových geometrií.

Hliník nebo ocel

Nejčastěji se na trhu setkáme s hliníkovými a ocelovými nosiči. Oba materiály mají své výhody i nevýhody. Ocel má větší pevnost a tím pádem nosnost, při poškození jde jednoduše svařit. Je ale trochu těžší a při odření laku koroduje. Existují však i dražší nosiče z nerezové oceli. Hliník to má, dá se říci, přesně naopak - menší pevnost a svařování bývá velmi obtížně dostupné, ale nekoroduje a je lehčí. Cenově se nosiče z těchto materiálů od sebe nijak dramaticky neliší. Klady obou pak mají titanové nosiče, avšak za cenu násobně vyšších pořizovacích nákladů.

Naše doporučení

U nosičů kromě výše zmíněných vlastností hodně záleží na jejich konstrukci, aby na ně šly pevně a jednoduše upnout vaše brašny či brašny jiných výrobců, prostě aby měly například příčné trubky, atd. Praktické jsou i úchyty pro zadní světla, případně možnost vedení kabeláže trubkou nosiče. Velice důležité je konstrukční řešení v místech nejvyššího namáhání. U zadních nosičů je jím většinou spodní uchycení na rám kola.

Pokud jste spíše rekreačními cykloturisty, na svých kolech se nevydáváte do exotických míst, nosiče nijak zvlášť nezatěžujete, pak vám nejspíše poslouží většina levnějších Al či Fe nosičů v naší nabídce. Za zvážení stojí také propracovanější nosiče s různými způsoby pohodlného a rychlého upínání brašen (systém Racktime SnapIt, Topeak QuickTrack, Rixen und Kaul (KlickFix), Rack Lock, atd.). Pro karbonová kola, celoodpružená kola nebo tam, kde nemáte na rámu potřebné úchyty, oceníte speciální rychlo odepínací nosiče například s uchycením na pevnou osu Ortlieb Quick Rack. Jestliže ale jezdíte rádi a často na těžko, máte rádi jistotu a oceníte kvalitu, jednoznačně doporučujeme pořídit světovou špičku - Tubus. Pak máte klid na věky. Ostatní nosiče při větším namáhání dříve nebo později prasknou a svařujete a svařujete. Sami jsme si tím prošli. Udávaná nosnost u většiny nosičů je totiž mezní a krátkodobá. Jakmile s plně naloženým kolem vlítnete v plné rychlosti do výmolu, problém je na světě.